Je to zkratka, kterou najdete všude: na dveřích restaurací, na vlakových nádražích, v hotelech, v letadlech…

Přesto to pro mnohé zůstává záhadou.

Co vlastně znamená WC? Proč používáme tato písmena místo jednoduchého „toaleta“ nebo „koupelna“?

Zde je nápověda: odpověď je historičtější (a trochu vtipná), než si možná myslíte.

Krátká lekce angličtiny ve starém stylu: „Splachovací záchod“

„WC“ je zkratka pro   Water Closet  , doslova „vodní záchod“. Termín pochází z Anglie, z doby, kdy se toalety nacházely v malé uzavřené místnosti, často oddělené od koupelny. A protože splachovací záchod byl na konci 19. století módní inovací, nazýval se „water closet“… odtud název „vodní záchod“.

Od té doby se tento termín uchytil, zejména ve veřejných a turistických oblastech, kde   je „toaleta“ téměř všeobecně rozpoznatelným slovem  . I když, buďme upřímní, jen málokdo si při otevření těchto dveří pomyslí na skříň…

Proč ne jen „toaleta“ nebo „koupelna“?

Skvělá otázka! Odpovědi se liší podle země. Ve Francii je nejběžnějším a nejzdvořilejším výrazem „toalety“. „Salle de bains“ naopak naznačuje přítomnost vany, která se ve veřejných toaletách vyskytuje jen zřídka. V jiných zemích se používají výrazy jako „retro“ (místo k relaxaci), „koupelna“ (i bez vany!) nebo „lavatory“ (místo k mytí).

Netřeba dodávat, že tato slova mohou být matoucí… a v zahraničí způsobovat vtipné situace.

Výrazy z celého světa (někdy velmi kreativní)

Slovo pro toaletu se velmi liší v závislosti na kultuře:

• V Anglii:   lidé často mluví o „záchodu“, což je známé, ale velmi běžné slovo.
• V Kanadě:   „toaletu“ sice stále používáme často, ale termín „koupelnu“ se také ujal, a to i bez vany.
• V Rusku   se říká „pokoj bez okna“… i když nějaké je!
• V esperantu:   „necesejo“, doslova „nezbytné místo“ (roztomilé, že?).

A pokud jste se někdy v Disneylandu zeptali na „toaletu“     a byli jste nasměrováni do prádelny… buďte ujištěni, že v tom nejste sami!

Příběh o instalatérství a skromnosti

V 19. století bylo mít doma toaletu luxusem. Koupelny ne vždy mívaly záchodovou mísu a vodovodní armatury se často instalovaly odděleně. Až na začátku 20. století se koupelny a toalety začaly spojovat do jedné místnosti.

Výsledek? Termín „toaleta“ jsme si ponechali k popisu prostoru striktně vyhrazeného pro tělesné potřeby, často vybaveného malým umyvadlem. Slovo, které se postupem času stalo téměř univerzálním ve veřejných prostorách… ačkoli jeho původ zůstává pro mnohé nejasný.

Takže musíme dnes ještě říkat „WC“?

V roce 2025 se slovo „toaleta“ může zdát trochu staromódní… ale stále je velmi praktické! Obzvláště v mezinárodním měřítku. Má tu výhodu, že je neutrální, krátké a srozumitelné téměř všude. A buďme upřímní, často je snazší ho vyvěsit než dlouhou ceduli s nápisem „veřejné toalety“.

Ať už říkáte „toaleta“, „záchod“, „koutek“ nebo dokonce „koupelnová kabinka“,   je důležité, aby každý věděl, kam jít… když příroda volá!

Jak byste nazvali toto strategické místo? Řekněte to s humorem… nebo s hrdostí, koneckonců tudy projde každý!