Poslední den soudního procesu se zdál jako konec několika životů najednou. Oběti popisovaly ztracené domy, ukradené úspory a bezesné noci, jejich hlasy se třásly hněvem, který neměl kam jinam jít. Emily měla oči upřené na stůl, prsty sevřené tak pevně, že jí zbělaly klouby.

Každé další prohlášení o ní jako by ji odstrkovalo od dívky, kterou kdysi byla, a hlouběji do role, kterou pro ni soudní síň připravila.

Pak se objevili svědci, které nikdo nečekal: analytička kybernetické bezpečnosti, která ukázala, jak byly její účty ovládány na dálku; sociální pracovnice, která vysvětlila, jak jsou teenageři manipulováni, izolováni a vyhrožováni; tajný agent, který vypověděl, že když se Emily pokusila odejít, organizace poslala fotografie ze školy jejího malého bratra.

Než soudce promluvil, místnost zadržovala dech. Číslo 289 stále viselo ve vzduchu, ale to, co nakonec vynesl, bylo něco úplně jiného: rozsudek, který se, byť nedokonale, snažil změřit jak škodu, kterou pomohla způsobit, tak strach, který řídil každý stisk klávesy.