Jessicini blízcí vzpomínají na ženu, která nikdy neudělala nedbalé rozhodnutí. Četla každý řádek, naslouchala každému varování a stále věřila, že zodpovědná rozhodnutí mohou každého ochránit před nejhoršími následky.

Tato víra, kterou sdílí i lidé kolem ní, ještě více ztěžuje snášení šoku z její ztráty. Nebyla to bezohlednost, co ji zničilo. Byla to hrozná náhoda komplikace, které nikdo nemohl uniknout.

V dnech po její smrti se vznášely pocity viny a hněvu, které sváděly ty, kdo ji milovali, aby se utopili v nejrůznějších otázkách.

Místo toho sahají po těch částech její osobnosti, které z ní zůstaly: po tom, jak se přikláněla k ostatním, když mluvili, po její tvrdohlavé laskavosti, po jejích tichých vtipech, které zjemňovaly ty nejtěžší dny. Jessicin příběh nyní žije v rozhodnutích, která dělají – s větší něhou, větší upřímností a s velkým naléháním na to, aby nikdy nebrali jediný obyčejný okamžik jako samozřejmost.