Babička a matka byly v pátek 6. března 2026 v Dijonu v Côte-d’Or odsouzeny k deseti, respektive šesti letům vězení za opuštění předčasně narozených dětí v nákupní tašce, což mělo za následek smrt jednoho z nich.

Verdikt byl vynesen. V pátek 6. března 2026 byly 26letá Sabrina Boulsas a její 44letá matka Zara Nacir (dříve Christelle Balloux) odsouzeny k šesti, respektive deseti letům vězení za opuštění, které mělo za následek smrt jednoho z nich.

Porotní soud v Côte-d’Or rozhodl, že obžalovaní „neposkytli nezbytnou péči“ dvojčatům, která tehdy dvacetiletá Sabrina v noci 23. května 2024 předčasně porodila.

Porota však zamítla obvinění z „vraždy a pokusu o vraždu“. Místo toho rozhodla o „odepření péče s následkem smrti“ nebo „ohrožení zdraví“ – jedno ze dvou kojenců přežilo, vysvětlila předsedající soudkyně Anne-Sophie Martinet. Porota v případě Sabriny Boulsasové také shledala jako polehčující okolnost skutečnost, že žila v „prokázaném strachu z reakce svého adoptivního otce“, který byl nábožensky vyznavající. Soudy však byly přísnější vůči Zaře Nacirové, které bylo v době incidentu 38 let a „po potratu se záchranářům ani záchranářům nezmínila o existenci dětí“, o kterých věděla, že jsou naživu. Státní zástupce David Dufour požadoval pro Nacira 15letý trest odnětí svobody a pro Sabrinu šest let za vraždu a pokus o vraždu.

Babička se svého „násilného partnera“ bála.
Pro úplnost, Sabrina Boulsasová k jejímu velkému překvapení porodila dvě děti, ale vyndala je – jedno z toalety, drahé kamarádky. Pak je „zabalila do vlastního oblečení, i když trpěla a byla jí zima,“ vypověděla během soudního procesu její právnička Chloé Bonnatová. „A to by byl zločin? Považuji to za akt lásky,“ pokračovala. Zara Nacirová naopak děti kompletně zabalila, „takže nemohly dýchat“, a poté je umístila do sáčku, který pak vložila do plastového sáčku.

Řekla své dceři, aby se „dětí zbavila“, ze „studu a strachu ze ztráty partnera“, násilného muže, před kterým chtěla porod utajit. Rozhodla se zavolat hasiče „přes hodinu“ po porodu, a to i přes naléhavou potřebu pomoci dvěma kojencům, která vážila méně než 800 gramů. Po příjezdu je babička požádala, aby „nemluvili příliš nahlas“, protože její partner o těhotenství nevěděl. Státní zástupce argumentoval, že matka dvojčat neměla sílu odmítnout, protože v té době byla „pod matčinou kontrolou“. Didier Pascaud, právník z departmentu Côte-d’Or zastupující v případu občanskoprávní stranu, tvrdil, že s dětmi bylo „zacházeno jako s odpadky“.