„Prosím tě, synu, vezmi mě na Velikonoce domů, budu sedět v koutku a budu s tebou pár dní, nebudu dělat žádné potíže, doma se mnou budou zacházet lépe, už to nevydržím.“

„Tati, chováš se jako dítě, tady se o tebe dobře starají, dostáváš jídlo a léky, a přesto pořád říkáš to samé: ‚Chci domů, chci domů.‘“

„Už jsem rok nebyl doma, doma mi bude líp.“

„Vánoce jsou za pár dní, vezmu tě, určitě tě vezmu,“ řekl syn.

„Ať žije můj synu, jsem na tebe hrdý, ne všechny děti se takhle chovají. Až se vrátím domů, půjdeme k hrobu tvé matky. Přinesl jsi jí na hrob květiny? Milovala květiny.“

Syn se na otce na okamžik podíval a pak se odvrátil. Rozloučil se a odešel. Od té chvíle otec počítal hodiny a neustále ostatním pacientům říkal, že brzy bude doma.

Doma seděl můj syn na gauči se zamyšleným výrazem. Nechtěl o tom říct své ženě. Podíval se na ni a řekl:

„Vezmu tátu domů na Vánoce,“ řekl s prosebným pohledem.

Manželka nervózně mávla rukou a ostře odpověděla:

„Možná jsi zapomněl, že tvůj otec má tuberkulózu a mohl by nás nakazit. Navíc tu budeme mít o svátcích hodně hostů.“

„Ale doktor řekl, že už pro ostatní nepředstavuje hrozbu.“

„Věříš doktorům? Nic nechápou.“

A to byl konec rozhovoru.

Na velikonoční ráno všichni šli do kostela a pak se vrátili domů. Mnoho hostů se shromáždilo kolem velkolepého stolu, jedli, pili na zdraví svých rodičů a učili své děti, jak být dobrými lidmi.

Poté, co hosté odešli, uklidili stůl, uklidili byt a vyčerpaní šli spát. Syn však nemohl usnout, přestože byl velmi unavený; něco ho trápilo. Ráno se rozhodl navštívit svého otce. V nemocnici bylo neobvykle ticho, na chodbách téměř nikdo nebyl.

Zdravotní sestra řekla, že se mnoho pacientů vrátilo domů, aby oslavili Velikonoce se svými rodinami. Syn sklonil hlavu a začal stoupat po schodech do osmého patra, kde byl pokoj jeho otce. Přistoupil ke dveřím a přemýšlel, jak se omluví, a najednou uviděl, že otcova postel je prázdná.

Rychle odešel a šel do ordinace. Uviděl lékaře stát ve dveřích a tiše řekl:

„Udělali jsme všechno, co jsme mohli, ale bohužel se nám ho nepodařilo zachránit. Zemřel. A poslední věc, kterou řekl, byla, že je velmi zklamaný životem, svým synem i sám sebou, že nedokázal vychovat slušného muže.“