Moje matka našla tuhle věc v zásuvce mého otce… Bojím se tohohle? (1/10)

Nic neříkala, jen sledovala syna a jeho reakci na předmět.

Vypadal nesmírně zvláštně, shrbený a studený, zdál se být téměř živý.

Stál tam, jako by čekal, až se otevřou.

Zakázaná zásuvka (2/10)

Můj otec vždycky zamykal tuhle zásuvku ve své staré kanceláři. Nikdo se ji nikdy neodvážil otevřít, ani jeho žena. Tentokrát však nechala zvědavost přemoci strach z konfrontace s manželem.

Podezřelá absence (3/10)

Den předtím prohledala jeho kancelář. V kanceláři nebyly žádné dokumenty ani peníze, jen tento záhadný předmět. Absence dokumentů byla pro jeho matku obzvláště tíživá.

Nesrozumitelný objekt (4/10)

Byl vysoký asi třicet centimetrů. Byl zcela hladký, s jemnými vyrytými vzory. Měl také článkované stonky, velmi tenké, připomínající tykadla. Neexistuje však žádný náznak jeho užitečnosti nebo účelu.

Podivný kontakt (5/10)

Konečně se syn chopil iniciativy. Pro něj tato volba nebyla maličkost; v okamžiku, kdy předmět uchopil, byl ponořen do vzpomínek spíše mystických než tajemných.

Matoucí vzpomínky (6/10)

Okamžitě se mu vybavil obraz. Viděl svého otce, jak drží předmět v rukou. Vzpomněl si na dobu, kdy ještě jako dítě žil v jejich garáži. Poté, co se probral, se rozhodl to prozkoumat dál.

Varování před mrazením žil (10. 7.)

Bývalý kolega jeho otce, profesor fyziky v důchodu, objekt dlouho pozoroval. Pak se stal velmi záhadným. „Nemůžu vám nic říct. A měli byste ho zakopat.“ Netrvalo dlouho a mladíkova zvědavost se ještě více probudila.

Co by nemělo existovat (8/10)

Když byl jeho bývalý kolega dotázán na další informace, opět se otázce vyhnul. Bez váhání odpověděl: „Protože by to tak nemělo být.“ Odpověď, která okamžitě ukončila konverzaci.

Záhadné souřadnice (9/10)

Když se mladý muž podíval blíž přes lupu, uviděl řadu vyrytých čísel. Byly to GPS souřadnice vedoucí do vzdáleného lesa. Za stromy se skrývala opuštěná chata.

Skryté tajemství (10/10)

Byl tam skrytý stůl a krabice plná podobných předmětů. Vedle něj ležel zápisník psaný rukopisem jeho otce, který neobsahoval žádnou informaci o účelu tohoto naprosto mystického předmětu. Mladík pak uslyšel hlas, který mu šeptal: „To, co jsi našel, nebylo tvoje. Ale teď je to tvoje.“

Dnes ráno se všechno zdálo až příliš tiché. Do domu jemně proudilo světlo a v kuchyni voněla káva. Matka tiše vešla a položila na stůl kovový předmět.