Od konce poslední světové války uplynulo mnoho času a přesto existují lidé, kteří stále nacházejí něco, co je přímo spojeno s těmito hroznými časy. Později…
Od konce poslední světové války uplynula dlouhá doba a přesto se najdou lidé, kteří stále nacházejí něco, co je s těmito hroznými dobami přímo spojeno.
Čtvrt století po válce byl v hustém lese nalezen zabořený v zemi tank s jasně viditelným taktickým číslem 12. Poklopy byly zavřené a v boku byla viditelná velká díra. Po otevření vozu se místo řidiče-mechanika našly ostatky mladšího tankového poručíka.
Měl revolver s jednou kulkou a tablet a v tabletu byla mapa, fotka jeho přítelkyně a neodeslané dopisy.
25. října 1941
„Ahoj, moje Varjo! Ne, my dva se nesetkáme. Včera v poledne jsme zničili další nacistickou kolonu. Fašistický granát prorazil boční pancíř a explodoval uvnitř. Když jsem jel autem do lesa, Vasilij byl zabit.“
Moje rána je krutá. Pohřbil jsem Vasilije Orlova v březovém háji. Uvnitř bylo světlo. Vasilij zemřel, aniž by mi stačil říct slovo, a své krásné Zoji a šedovlasému Mašenkovi, který vypadal jako nadýchaná pampeliška, nezanechal nic.
Tak ze tří tankistů zůstal jen jeden. Ve tmě jsem vstoupil do lesa. Noc uplynula v agónii a bylo ztraceno mnoho krve. Nyní, z nějakého důvodu, bolest, která mi pálila v hrudi, ustoupila a moje duše našla klid.
Škoda, že jsme neudělali vše, co jsme mohli. Ale udělali jsme vše, co jsme mohli. Naši soudruzi zaženou nepřítele, který neměl vstoupit do našich polí a lesů.
Nikdy bych neprožila tento život, nebýt tebe, Varjo. Vždycky jsi mi pomáhala: v Chalchin Golu i tady. Koneckonců, kdo miluje, je k ostatním pravděpodobně laskavější.
Děkuji ti, drahá! Člověk stárne, ale nebe je věčně mladé, jako tvé oči, do kterých se lze jen dívat a obdivovat je. Nikdy nezestárnou ani nevyblednou.
Čas uplyne, lidé si zahojí rány, postaví nová města, zasadí nové zahrady. Přijde další život, budou se zpívat jiné písně. Ale nikdy nezapomeňme na píseň o nás, třech tankistech. Vychováte krásné děti, budete milovat dál.
A jsem rád/a, že tě opouštím s velkou láskou.
S pozdravem, Ivan Kolosov