TAJNÁ VÁLKA O MILIARDY: Babiš škrtl obranu, Pavel udeřil — a potom rozpočet podepsal!
Na Pražském hradě se nekřičelo a dveře nelétaly z pantů. Přesto šlo o střet, který může být vážnější než deset televizních hádek. Premiér Andrej Babiš přinesl rozpočet s obřím schodkem, nižší částkou pro ministerstvo obrany a sebevědomým vzkazem, že jeho vláda ví, kde hledat úspory.
Prezident Petr Pavel odpověděl bez teatrálních gest, zato s výhradou mířící přímo do srdce vládní politiky: v době rostoucích bezpečnostních hrozeb se podle něj na obraně šetřit nemá.
Škrt, který zvedl Hrad ze židle
Babišova vláda přepracovala návrh státního rozpočtu na rok 2026 a prosadila deficit 310 miliard korun. Samotná kapitola ministerstva obrany klesla proti předchozímu návrhu přibližně o 21 miliard na 154,8 miliardy korun.
Kabinet tvrdil, že celkové výdaje započitatelné na obranu přesto dosáhnou zhruba 2,1 procenta HDP. Do součtu totiž zahrnul také peníze z jiných rozpočtových kapitol, například investice do dopravní infrastruktury.
Právě tady se otevřela propast. Pavel upozornil, že některé položky nemusí NATO jako skutečné obranné výdaje uznat. Čisté výdaje kapitoly ministerstva obrany představovaly přibližně 1,73 procenta HDP. Za účetními tabulkami se tak objevil politicky výbušný spor: jde o skutečné posílení bezpečnosti, nebo o číslo vytvořené přesouváním položek?
Babišův kalkul: peníze jinam, sliby později
Babiš a jeho ministři hájili rozpočet potřebou financovat zdravotnictví, sociální oblast, energie i investice. Ministr obrany Jaromír Zůna uvedl, že rozběhnuté projekty budou pokračovat a omezení dopadne především na nové akce, které se posunou do roku 2027.
Premiér zároveň tvrdil, že jeho kabinet převzal desítky miliard nekrytých požadavků a že předložený rozpočet představuje pro letošní rok maximum možného. Předchozí vládní představitelé takovou interpretaci odmítali.
Je to klasická Babišova politická pozice: krizový manažer přichází uklidit cizí nepořádek. Každý škrt pak může prezentovat nikoli jako vlastní volbu, ale jako nevyhnutelnost.
Jenže obrana není běžná položka, kterou lze bez rizika odsunout. Odložený projekt se může prodražit, modernizace armády zpomalit a spojenci mohou začít pochybovat, zda Česko své závazky plní skutečně, nebo pouze na papíře.
Pavel kritizoval, ale nevytáhl veto
A teď přichází největší paradox celé bitvy.
Prezident měl k rozpočtu závažné výhrady. Sdílel znepokojení Národní rozpočtové rady, která označila návrh se schodkem 310 miliard za rozporný s platnými fiskálními pravidly. Pavel také varoval, že nůžky mezi příjmy a výdaji se znovu rozevírají. Přesto zákon podepsal.
Jedním z důvodů byla snaha ukončit rozpočtové provizorium, které od začátku roku omezovalo měsíční hospodaření státu. Vrácení zákona by znamenalo další hlasování ve Sněmovně a pokračující nejistotu. Pavel proto zvolil hlasitou kritiku bez institucionální blokády.
Tím ale Babišovi nevystavil bianco šek. Prezident požadoval, aby příští rozpočty obsahovaly věrohodný střednědobý výhled a respektovaly spojenecké závazky. Letošní účet pustil dál, ale pro další rok naznačil červenou čáru.
Co se za střetem skutečně skrývá?
Nejde jen o 21 miliard. Jde o dvě odlišné definice odpovědnosti.
Babiš sází na okamžitý sociální a ekonomický efekt: financovat výdaje, které občané pocítí rychle, a část obranných projektů rozložit v čase. Pavel uvažuje strategicky: bezpečnost se buduje roky a účet za její zanedbání může přijít ve chvíli, kdy už nebude možné rychle nakoupit techniku ani vycvičit vojáky.
Spor má také osobní politický rozměr. Bezpečnost je jedním z ústředních témat Pavlova mandátu. Babiš naopak staví autoritu na kontrole veřejných peněz a slibu, že domácí problémy dostanou přednost. Kdyby jeden ustoupil bez odporu, popřel by vlastní politickou značku.
Vymyšlená věta „Tohle má své hranice!“ zní jako dokonalý bulvární úder. Skutečný Pavlův vzkaz byl méně filmový, ale tvrdší: šetřit na obraně je krátkozraké.
A proto jejich spor podpisem rozpočtu neskončil. Pouze se přesunul do dalšího kola — k rozpočtu na rok 2027, kde už účetní kouř možná stačit nebude.
