Uvedeno v původním jazyce:
Kdysi dávno nám jeden učitel (za Brežněvova života) vyprávěl o genialitě Lenina. Zemřel mladý, protože neúnavně pracoval.
Při vyšetření jeho mozku se zjistilo, že je tak kalcifikovaný, že když se ho dotkl skalpel, vydával zvuk, jako by narážel na karton.
To vše proto, že Lenin měl spoustu brilantních nápadů, jak učinit celé lidstvo šťastným, vysvětlila Maria Maksimovna.
Jak se ukázalo, Lenin byl mutant. V doslovném slova smyslu. Jeho hlavní nemocí (zděděnou po otci) byla právě mozková kalcifikace, o které nám kdysi vyprávěl náš učitel.
Podle výzkumu neurologů z Kalifornské univerzity Harryho Winterse, Philipa Macowiaka a Lewa Lurieho, publikovaného v renomovaném lékařském časopise Human Pathology, byla u Vladimira Lenina zjištěna mutace v genu NT5E, která vedla k onemocnění způsobujícímu šílenství a následnou smrt v relativně mladém věku.
Je třeba říci, že abnormalita budoucího vůdce světového proletariátu byla patrná od narození. Voloďa se naučil chodit velmi pozdě – až ve třech letech. A i tehdy neustále padal kvůli posunutému těžišti, které bylo dáno jeho neatraktivní postavou – neúměrně krátkými nohami v porovnání s trupem a hlavou.
Neustálé pády vyvolávaly Voloďovy záchvaty hysterie a nekontrolovatelného vzteku. Křičel a tloukl si čelem o podlahu tak silně, že se celý dům třásl. Později jeho sestra Maria Uljanovová ve svých prvních pamětech, ještě před zavedením cenzury, otevřeně napsala: její rodiče se obávali, že tyto neustálé „facky“ způsobí, že z Voloďy vyroste mentálně postižený člověk.
Vyrůstal v šílenství. Jeho žena Naděžda Krupská vzpomínala na dlouhá období nečinnosti, kdy se „vůdce“ sotva mohl hýbat, a která byla náhle nahrazena výbuchy bouřlivé aktivity: „Voloďa se zbláznil,“ řekla, zřejmě netušíc, že se takový stav nazývá katatonie.
Alexandr Bogdanov, povoláním lékař, řekl slavnému marxistovi Nikolaji Valentinovovi (Volskému): „Po několikaletém pozorování některých Leninových reakcí jsem jako lékař dospěl k závěru, že Lenin někdy prožíval duševní stavy se zjevnými známkami abnormality.“
To bylo v SSSR, kdy o Bogdanovovi vědělo jen málo lidí. Kdysi byl Leninovým soudruhem, respektive zástupcem strany, a s „vůdcem“ přerušil veškeré vazby poté, co vůdce v roce 1911 „komunizoval“ stranickou pokladnu RSDLP. To znamená, že Lenin byl abnormální už tehdy.
Mimochodem, i navenek byl monstrum. Ne nadarmo mu vrstevníci přezdívali „Starý muž“ – ve 25 letech už vypadal na 40. A konec tohoto šílence byl hrozný. Zde je jeho poslední fotka, na které vypadá skoro jako „rostlina“.
Nutno přiznat, že kromě Lenina patřila mezi bolševiky spousta šílenců, maniaků, pedofilů, sadistů a narkomanů. V knize, jejíž autorem mám tu čest být, se dozvíte nejen o Leninovi, ale také o Stalinovi, Kalininovi, Dzeržinském, Radkovi, Ordžonikidzem, Uritském, Kujbyševovi, Lunačarském a dalších. Pravdivé dějiny Sovětského svazu od Lenina a Sverdlova po Gorbačova a Jelcina.
