Obyčejné odpoledne skončilo výkřikem.

Dvanáctiletý chlapec spadl na zem, zabitý ne nemocí ani násilím, ale tichým proudem, který nikdo neviděl.

Jedno špatné spojení. Jeden krok. Jeden ztracený život. Panika se šířila ulicemi.

Když se dveře sanitky zavřely, život rodiny byl už rozdělen na „před“ a „po“.

Prázdný dětský pokoj, nedotčená školní taška, ozvěna jejich hlasů v každém rohu

Teď doma mám pocit, jako by mě někdo obviňoval: proč to nikdo nevěděl, proč to nikdo nezkontroloval?

Vyšetřovatelé se metodicky přesouvají od zásuvky k zásuvce, sledují kabely, kontrolují zásuvky a hledají přesné místo, kde selhala bezpečnostní zařízení a došlo k úmrtí.

Kolem nich sousedé tiše volají elektrikáře, odpojují přetížené prodlužovací kabely a úzkostlivě si prohlížejí roztřepené kabely, kterých si dříve nevšimli.

Úřady apelují na veřejnost, aby každé zablikání, každé zachvění, každou teplou svíčku brala jako varování, nikoli jako nepříjemnost.