Jednoho večera, když jsem uklízel pokoj své přítelkyně, jsem si všiml něčeho divného skrytého pod její skříní. Na první pohled to vypadalo děsivě.

Pokrytý prachem a zacuchanými vlasy měl předmět bizarní texturu, díky které se zdál být téměř živý. Moje fantazie se okamžitě rozběhla.

Stál jsem tam zkamenělý, přesvědčený, že jsem objevil něco znepokojivého. Každé možné vysvětlení znělo hůř než to předchozí a čím déle jsem na to zíral, tím nepříjemněji jsem se cítil.

Opatrně jsem to zvedla kapesníkem a snažila se toho přímo nedotýkat. Myšlenky mi honily bezpočtem hororových scénářů. Část mě to chtěla okamžitě zahodit, zatímco jiná část cítila, že než udělám něco drastického, potřebuji odpovědi.

Nakonec jsem to napětí už nemohl dál snášet a tak jsem to ukázal své přítelkyni. V okamžiku, kdy to uviděla, se rozesmála. Jakmile se uklidnila, vysvětlila mi, že je to jen stará želé hračka, která se kdysi dávno zakutálela pod šatní skříní a časem se na ni zaprášilo. V tu chvíli veškerý můj strach zmizel a nahradila ho úleva a rozpaky. Co se zdálo děsivé, bylo ve skutečnosti zcela neškodné a oba jsme se tomu potom zasmáli.